Základní rozdělení ocelí

V tomto článku naleznete základní rozdělení ocelí na výrobu nožů a to z hlediska složení ocelí.

Také si vysvětlíme, co znamenají, a jak ovlivňují ocel její jednotlivé složky. Nakonec se seznámíte se základními pojmy, které můžete v rámci ocelí potkat.

V podstatě každá ocel obsahuje uhlík. Uhlíkové oceli však obsahují uhlíku více, což se také odráží na jejich vlastnostech. Mají obecně lepší řezné vlastnosti, snadněji se opracovávají a také brousí. Velikou výhodou je, že tyto oceli mohou být kovány, takže dosáhnete pevného a trvalého ostří a zbytek čepele je pružný. Nevýhodou je však větší náchylnost ke korozi, takže vyžadují větší údržbu.

Ani nerezové oceli nejsou úplně korozi vzdorné a stejně jako u uhlíkové oceli, je název spíše pomocný. Mezi nerezové oceli se počítají ty, které mají příměs chromu 12 % a více, což zapříčiňuje jejich odolnost vůči korozi. Obecně vzato se nerezové oceli oproti uhlíkovým ocelím snadněji otupí a hůře brousí a jsou také dražší. Vyžadují však menší údržbu, co se týče náchylnosti ke zkorodování.

Damaškové oceli jsou speciálním druhem ocelí, které jsou tvořeny z několika druhů ocelí. Ty jsou spolu většinou spojeny pomocí kovářského svaru. Damašková ocel je velice známá nejen díky svým vlastnostem, ale také díky své kresbě. Základní kresba je určená průchodem sváru, které rozdělují hranice mezi ocelí. Kresbu je však možné tvořit stejné jako samotnou ocel a upravovat kombinací kovářského sváření spolu s dalšími kovářskými technikami.

U každé, z námi nabízených ocelí naleznete takzvaný datový list oceli. To je v podstatě popis oceli. Jsou v něm uvedeny teploty kalení, popouštění a další informace o daném materiálu. Dále je zde také uvedeno chemické složení oceli. Z něj lze vyčíst vlastnost jednotlivých ocelí.

Vysvětlíme si teď co znamenají a jak ovlivňují ocel jednotlivé chemické prvky v oceli obsažené.

-         ocel je slitina železa s uhlíkem, kterého musí být v objemu minimálně 0,3%, aby byla ocel kalitelná.

-         přídavné (legující) prvky se rovněž podílí na prokalitelnosti oceli.

-         vysokouhlíkové oceli obsahují více jak 0,5% uhlíku a s rostoucím obsahem uhlíku (C) roste i tvrdost oceli do cca 60 až 62HRC.

• Cr - chróm - určuje korozní odolnost slitiny, odolnost proti opotřebení a kalitelnost; vyšší obsahy Cr ale zvyšují křehkost s rostoucí tvrdostí.  Od 12%Cr v oceli začíná být tato korozivzdorná. Čím více Cr, tím je vyšší odolnost proti korozi, ale absolutní nerezová vlastnost není!
• Mn - mangan - zjemňuje stupeň jemnosti zrna, přispívá k prokalitelnosti, pevnosti a odolnosti proti opotřebení, působí deoxidačně při tepelném zpracování a válcování; je obsahem mnoha nožířských ocelí.
• Mo - molybden - formuje karbidy, předchází vzniku křehkosti a umožňuje dosahování vysoké pevnosti při zvýšených teplotách, je přidáván do mnoha ocelí, které jsou kalitelné na vzduchu, obecně zvyšuje pevnost, tvrdost, prokalitelnost a houževnatost; kladně ovlivňuje obrobitelnost a odolnost proti korozi.
• Ni - nikl - se účastní na pevnosti, korozní odolnosti a především na houževnatosti.
• Si - křemík - zvyšuje pevnost a odolnost proti opotřebení a podobně jako Mn znepříjemňuje obrábění.
• W - wolfram - zvyšuje odolnost proti opotřebení a spolu s Cr nebo Mo se podílí na rozvoji rychlořezných ocelí tzv. Hi speed steels.
• V - vanad - určuje tvar a hlavně jemnost karbidů, které vytváří abrazivzdornost, houževnatost a prokalitelnost; je obsažen ve velkém množství ocelí.
• Co - kobalt - zvyšuje pevnost tvrdost, dovoluje ochlazování z vyšších teplot, podílí se na vlastnostech materiálu v kooperaci s dalšími legujícími prvky.

• Kalení -  je způsob tepelného zpracování ocelí. Při něm se ocel ohřeje na tzv. kalící teplotu, a poté se prudce ochlazuje. Tím získává lepší mechanické a fyzikální vlastnosti. V případě oceli dochází ke vzniku přesyceného tuhého roztoku uhlíku v železe (tzv. martenzitu). Ten je charakteristický jemnou strukturou. Kalíme proto, abychom dosáhli vyšší, případně maximální tvrdosti výrobku nebo jeho pracovní plochy, například břitu. Kalená součást má vyšší tvrdost, ztrácí však houževnatost a proto se stává křehčí.
• Popouštění - je tepelné zpracování oceli, během něhož se vhodným ohřevem ovlivňují její vlastnosti, zejména se odstraňuje vnitřní pnutí po předchozím kalení. Ocel se téměř vždy po kalení popouští. Provádí se pomalým ohřátím materiálu na tzv. popouštěcí teplotu, která je nižší než teplota kritického bodu, tj. bez fázových a strukturních přeměn. Obvykle se provádí v tzv. popouštěcích pecích.
• Tvrdost - je mechanická vlastnost materiálu, vyjadřující odpor proti vnikání zkušebního tělesa do povrchu. Měří se přístroji zvanými tvrdoměry. Nejčastěji je tvrdost vyjádřena číslem.  HRC je zkouška tvrdosti podle Rockwella, která patří mezi statické zkoušky tvrdosti materiálu. Způsob jejího provedení je popsán a ujednocen normou ČSN EN ISO 6508-1. Princip: zkušební těleso - indentor - vlivem přesně stanoveného zatížení vniká do zkoumaného materiálu, přičemž se z míry deformace povrchu tohoto materiálu (měří se hloubka vtisku zkušebního tělíska) určuje jeho tvrdost.  Indentorem je diamantový kužel s vrcholovým úhlem 120°, v tomto případě zkouška probíhá při zatěžování silou 1471 N.

Všechny, námi dodávané oceli jsou v surovém, nezakaleném stavu, a nejsou nijak teplotně upraveny! Nezakalená ocel lze opracovávat, kdežto zakalená ocel je již tvrdá a křehká a opracování je složité.

Věříme, že Vám naše základní rozdělení ocelí pomohlo, a že se díky němu rozhodnete pro tu správnou ocel, která Vám bude nejvíce vyhovovat pro Váš projekt.